Lanolin je přírodní látka produkovaná loovými žlázami ovcí. Jeho základní biologickou funkcí je ochrana kůže zvířete a kůži pokrývající vlny před působením vlhkosti, větru, slunečního záření a dalších vlivů prostředí.

Z funkčního hlediska jej lze přirovnat k lidskému kožnímu mazu (sebu). Podobně jako přirozená lipidová vrstva lidské kůže, i lanolin odpovídá za udržování optimální úrovně promaštění a ochrany povrchu kůže.

Název „lanolin” je odvozen z latinských slov lana znamenající vlna a oleum znamenající olej. Ačkoliv toto označení funguje již řadu let, současná věda ukazuje, že lanolin není ani klasickým tukem, ani typickým olejem. Představuje neobyčejně složitou směs chemických sloučenin, jejichž struktura je zodpovědná za jeho výjimečné vlastnosti.

V ovčím rounu může obsah lanolinu činit od několika až po více než dvacet procent hmotnosti suroviny. Toto množství závisí mimo jiné na plemeni ovcí, podmínkách prostředí a způsobu chovu.

Jak se lanolin získává?

Proces získávání lanolinu začíná po stříhání ovcí. Surovina se získává z rouna během jeho praní a čištění. Na rozdíl od obecně rozšířených názorů nevyžaduje získávání lanolinu žádné ubližování zvířatům a probíhá jako přirozená součást procesu zpracování vlny.

Prvním produktem získávaným z rouna je tzv. surový ovčí pot a tuk, což je surová forma lanolinu obsahující četné nečistoty přírodního a ekologického původu. Kromě samotného lanolinu jsou v něm přítomny mimo jiné zbytky zeminy, prachu, minerálních solí, organických látek a dalších složek pocházejících z rouna.

Takto získaný materiál se ještě nehodí pro kosmetické či farmaceutické účely. Teprve vícestupňový proces čištění umožňuje získat lanolin splňující přísné kvalitativní požadavky současné kosmetologie a farmacie.

2.Čím vlastně 
je lanolin 
a jak vzniká?