Abychom pochopili mechanismus účinku lanolinu, stojí za to podívat se na strukturu rohové vrstvy epidermis.

Nejštěrkovitější, vnější část kůže je tvořena buňkami ponořenými do lipidové matrice, která je často označována jako mezibuněčný cement. Tato struktura plní funkci přirozené ochranné bariéry organismu.

Zdravá epidermální bariéra omezuje ztrátu vody, chrání před působením mikroorganismů a snižuje náchylnost kůže k působení dráždivých látek.

Poškození této struktury vede ke zvýšení transepidermální ztráty vody, označované zkratkou TEWL (Transepidermal Water Loss). V důsledku toho se objevuje suchost, drsnost, pocit pnutí a zvýšená náchylnost k podráždění.

Právě v této oblasti hraje obzvláště významnou roli lanolin.

Lanolin a transepidermální ztráta vody (TEWL)

Jedním z nejlépe zdokumentovaných účinků lanolinu je omezování transepidermální ztráty vody.

Po aplikaci na povrch kůže vytváří elastickou ochrannou vrstvu, která zpomaluje proces odpařování vlhkosti. Díky tomu se zlepšuje úroveň hydratace epidermis a pokožka se stává měkčí a pružnější.

Složky lanolinu současně podporují obnovu přirozených lipidových struktur kůže. To znamená, že hydratační efekt nevyplývá pouze z povrchového působení, ale také z podpory fyziologických mechanismů odpovědných za udržování správné ochranné bariéry.

Právě proto nachází lanolin již po mnoho desetiletí uplatnění v přípravcích určených k péči o suchou, drsnou pokožku a kůži vystavenou nadměrné ztrátě vlhkosti.

6.Epidermální bariéra – 
přirozený ochranný 
štít kůže